#6. Jan Rak: Kvantová fyzika nás učí tomu, že i to, co se vzájemně vylučuje, může existovat současně

5. srpna 2020

Profesor Jan Rak několik let působil jako kvantový fyzik CERNu, Evropském centru jaderného výzkumu. Vyjadřováním svých osobních přesvědčení v poslední době rozděluje společnost na zastánce a odpůrce. 

Co nám kvantová fyzika říká? Co znamenají pojmy vědomí a objektivní realita? Jakou roli hraje vědomí ve vytváření reality, do jaké míry můžeme ovlivnit svou vlastní realitu? A co ho překvapilo na schopnosti algoritmu umělé inteligence od Googlu hrajícím hru Go?

Setkání s Prof. Janem Rakem člověka nutí k přehodnocení mnoha subjektivních i objektivních status quo. Mimořádnou hodnotou, které Jan Rak předává je názorová tolerance, respekt k „pravdě“ ostatních lidí a snahu o hledání pojítek v názorových odlišnostech.

Jaderný a kvantový fyzik, profesor na finské univerzitě ve Jyvaskyle, mnohaletý pracovník na projektech na největším urychlovači částic na světě ve švýcarském CERNu. Je profesorem jaderné a kvantové fyziky. Vystudoval MFF UK v Praze.

Po letech působení na univerzitách a projektech v několika zemích světa přišla v roce 2000 nabídka z Brookhaven National Laboratory v New Yorku v USA, kde pracoval na novém urychlovači RHIC a experimentu PHENIX. O pět let později získal pozici na Univerzitě Jyvaskyla ve Finsku jako Project Leader cernského experimentu ALICE. Zde získal i profesuru. Je autorem a spoluautorem více než 400 článků. Je také spoluautorem odborné knihy High-pT Physics in the Heavy Ion Era.

Názory a myšlenky:

Myšlenky existují v kolektivním vědomí – generátor myšlenek a dějů – a člověk je přijímačem, podle toho na co zaměřuje pozornost (co přijímá do svého pole nebo podvědomí), tím vytváří realitu (manifestace reality). 

Cesta nejhlubšího poznání je akceptovat situaci v které se nacházím tady a teď a v ní nacházím jako to nejlepší co je, protože to je jediné co je. A pokud s tím nesouhlasím, hodnotím situaci ve které se nacházím a je to nejlepší co je, protože to je okamžik tady a teď (a žádný jiný podle mě neexistuje) tak se rozlaďuji, rozlaďuje se harmonie s tím co je a co já očekávám, že by mělo být (to je to negativní hodnocení) a to jistým způsobem zatemňuje schopnost vidění co vlastně ten okamžik tady a teď je a to je ta nejkrásnější, nejsvětlejší, lásky plná situace jaká vůbec může být, takže jediná svobodná vůle je to, jakým způsobem vyhodnotíte a postavíte se k dané situaci a prožitku (to je ohromná svoboda) – když si to uvědomíte tak zjistíte, že můžete jakoukoliv situaci ohodnotit jako tu nejkrásnější co je a i kohokoliv i jakéhokoliv pozorovatele i ten co vám v tramvaji šlápl na nohu je to ten nejlepší anděl, který mě v tomto okamžiku zobrazuje něco co já potřebuji vidět a toto je klíč k osvícení, nesmíme se však dostat na “tenký led” jestli musíme nebo nemusíme (ztráta svobodné vůle)

  • racionální poznání má svoje limity, absolutní pravda je iluze (to co kolem sebe vidíme je dohoda na čem jsme se shodli) a my tím vlastně rozhodujeme, jak fyzikální zákony budou fungovat (vidíme co chceme vidět)
  • pravda je pojítko mezi námi, které spojuje naše Vesmíry (paralelní reality ve kterých žijeme) tak, abychom spolu mohli koexistovat, komunikovat a vnímat stejnou realitu – tudíž je pravda námi vytvořená na které se většina shodla
  • to, jak vnímáme realitu je otázka programování mysli (jde o model či obdobu počítačové simulace vnímání reality), ale někteří přesto mají schopnost svět vnímat ještě jinak
  • Dnešní svět je hodně o programování lidí (prostřednictvím sdělovacích prostředků, filmů, sociálních sítí, politiky, komunikace ve veřejné prostoru atd.), aby se udrželi v nějaké představě vnímání reality (když tomu věnujeme pozornost, tak umožňujeme naše programování vnějším světem, např. negativní zprávy jsou nástrojem negativního programování lidského podvědomí, které pak následně tuto realitu vyzařuje). Tento proces je důsledkem stavu naší reality z pohledu jedince i společnosti. A pouze jedinci mohou tento proces vnějšího programování změnit, nikdo jiný to za ně neudělá.
  • to co považujeme za negativní nutně nemusí být negativní, protože negativní projev např. agrese nemusí být v souladu s mým harmonickým očekáváním a nás to vykolejuje (očekávání a nesoulad s očekáváním způsobuje disharmonii)
  • pozitivní a negativní aspekty toho co prožíváme, se dá definovat tak, že to, co je v harmonické superpozici s očekáváním se stává pozitivním a naopak (očekávání rozhoduje o našem pozitivním či negativní vnímání reality). Nenaplněná očekávání jedince (chování jiných, informace, děje) způsobují zabarvení informace v negativní, pro jiného to však může být přesně naopak (volba prezidenta, politické strany, nebo kdo má pravdu). Vnímání negativní informace však může být jen důsledkem nedostatku porozumění proč se nám to děje (neschopnosti pochopit druhého) a to nás učí
  • přijímání skutečnosti (pohled na to co nás tato negativní situace má naučit) je nejlepší cestou jak se zbavit atributu negace a současně to pomáhá vytvářet realitu soustředěním se na ty atributy, které jsou v harmonii s mým očekáváním (vzniká pozitivní zpětná vazba)

Blog a podcast
e-mailem

Připojte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít informace a novinky.

Úspěšně jsme vás přidali do seznamu odběratelů