Když někam cestuji, na rozdíl od většiny lidí si nedělám očekávání. Řeším otázku bezpečnosti, ale dál tak nějak už nic noc. Vypadám pak tak trochu, že jsem padla na hlavu, protože neumím odpovědět na otázku do které oblasti jedu, jak se jmenuje hotel nebo resort, kufr mívám poloprázdný a na místě zjišťuji, co vše by se mi hodilo a nemám. Na místě pak nasávám kudy chodím, nechám na sebe dýchat atmosféru, obrazy, chutě, vůně a s dětskou radostí přemýšlím o každé maličkosti. Z každé země a cesty pak odjíždím fascinovaná krásou odlišností kultur, prostředí a samotným životem. Když jsem se vydala poprvé do JAR, byla jsem na tom podobně. Jak bývá z mediálního prostoru zvykem, slyšela a četla jsem převážně mnoho negativních informací o špatné bezpečnosti tamních měst, vysoké kriminalitě, a ještě vyšší nezaměstnanosti, velké negramotnosti a chudobě. Jak jsem ale na místě zjistila, JAR není jen tohle. Je mnohem více. Je jednou z nejkrásnějších zemí na světě a je toho mnoho v čem mě překvapila. Tak třeba…
Lidé jsou tam velmi krásní! Teď mám na mysli bílou část populace. Potomky kolonialistů. Vysocí, štíhlý, sportovně založení, lehce opálení, blonďatí, krásní ve tváři. Jedno, zda žena nebo muž. Opakovaně jsem na svých cestách seděla v restauraci, prohlížela si místní obyvatele a hlavou mi běželo, že taková koncentrace krásných lidí, to je tedy něco! K vydařeným genům a štědré přírodě zde bio, eko, zdravá výživa, běhání po přístavních molech i fitka frčí naplno.
Servis v restauracích a ubytovacích zařízeních je na mimořádně vysoké úrovni. A tím myslím na úrovni, která je nesrovnatelně vyšší, než zažíváme u nás. Zaměstnanci ze 4 a 5ti hvězdičkových restaurací a hotelů z našich končin by se do JAR mohli jezdit učit, protože každá uklízečka ze stánku u silnice má větší povědomí o servisu a chování ke klientovi než je tomu v Evropě. Jestli jsem je něco, co mi připadalo jako rána pěstí do nosu, a to i při mých návratech, pak je to právě tato skutečnost. O to víc tato zkušenost kontrastuje s evropskou povýšeností a představami, že v Africe všichni dosahují úrovně opic na stromě.
Kvalita jídla. Bože! Ty chutě! Ovoce, zelenina, maso! Znovu jsem zažila chuť rajčete podobnou rajčatům, která pěstoval dědeček s babičkou na chatě. Ovoce, které voní, chutná, každé svou charakteristickou chutí a šťáva vám teče po bradě! Žádná guma, kde si musíte zkontrolovat, zda jde o broskev, nektarinku nebo blumu, protože podle toho, co žvýkáte to nepoznáte, jak je tomu zvykem v posledních letech v českých marketech. A to maso! Nejsem velký jedlík masa, ale tady jsem ochutnala od steaků z krav, různých druhů antilop nebo pštrosí. Všechna ta zvířata se volně pásla, měla fajn život, užila si sluníčko, trávu i společnost své rodiny. Maso se mi dostalo na talíř krátce po utracení a ničím se neplýtvá. Ta chuť, to je prostě něco a nedivím se, že rodiny zde grilují a grilují a grilují. Každý kousek masa a kůže je spotřebován a využit. Koncept udržitelnosti je zde všudypřítomný. Když ukazuji farmářům záběry z našich velkochovů, ptají se mě:“Co jste to za lidi? Jak s tímhle můžete žít a takové maso jíst?“ Ať kvůli oněm zvířatům, kvalitě masa nebo plýtvání. V JAR jsem ochutnala ty nej masa, smoothie, saláty nebo ale třeba i sushi a ledové kávy svého života.
Kvalita vína. Nejsem velký znalec. Ale vím, co mi chutná a co ne. Navíc jsem na červené, které je doménou JAR. Mám ráda lehčí chutě bez výrazných konců. Lokální vína z místní produkce a malých objemů se do Evropy obvykle nedostanou. Ale jsou prostě excelentní. Lehké, přitom výrazné chutě charakteristické pro konkrétní rodinná vinařství. Takže jsem pila. Každý večer. A to u mě rozhodně není zvykem. Ale takhle vína!
Golfová hřiště. Jsou prostě krásná, slunná, s vynikajícími restauracemi uvnitř a skvělým servisem. Mnohdy uprostřed těch nejchudších částí města. Vynoří se a vy si připadáte jako v jiném světě. Vyzkoušela jsem i ta vyhlášená turecká. Ale kdybych měla volit. Tak vyberu ty v JAR. Pokud se do této země někdy vydáte za zvířaty a přírodou, nechte si alespoň jeden den na golf. Stojí to za to.
Diskuse na téma vizí a hodnot. Bylo jedno, zda jsem se vydala na degustaci na olivovou farmu, dojednávala spolupráci s některou organizací na ochranu zvířat nebo jen seděla u večeře s novými lokálními přáteli – vždy jsme začali nebo skončili u vizí, poslání a hodnot. Jejich i mých. Chtěli vědět, kdo jsem, jaké zásady reprezentuji a zda je možné je skloubit s jejich vlastními. Rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší úrovní ekonomické, ale i lidské úrovně je v JAR obrovský a hledání partnerů pro osobní i pracovní život je tak zde mnohem vědomější.
Úroveň jednání a hrdost bělošského obyvatelstva. Většinou se jedná o potomky kolonialistů. Jsou vzdělaní, vlastní většinu rezervací, farem i podniků. Reprezentují ekonomickou sílu i know how země a jsou si toho vědomi. Někde z těch dávných dob, kdy sami sebe považovali za obyvatelstvo, které má vyšší úroveň, než místní nevzdělaní domorodci v nich cosi příjemného zůstalo. Není to arogance nebo nadřazenost, tedy negativní projevy takového odkazu minulosti. Naopak pocit závazku a zodpovědnosti. Potřebu být vzorem. Vysoká úroveň jednání, ohleduplnosti, přívětivosti a ochoty pomoci.
Na závěr se podělím jen o jedno. Pokud bych měla vybrat zemi, která by se stala mým druhým domovem. Kde bych si ráda pořídila domeček na důchod. Bude to v JAR. Dokonce mám vybrané konkrétní místo. Jmenuje se Knysna. Pořídila bych si domek u přístavu a chodila na skvělé víno a slávky s cizinci, kterých tam žije velké množství ze stejných důvodů proč bych si tohle místo vybrala já. Seděli bychom v restauraci na molu dlouho do noci, klábosili, užívali si místní teplo a hvězdy na obloze…
