Kniha

V rukou držíte knížku o Africe, nejen o této zemi, ale hlavně o genocidě zvířat, které jsou často symbolem tohoto kontinentu, ze kterého vzešel člověk a kde vznikla i nejstarší civilizace v historii planety Země. Nabídku k napsání jakéhosi úvodu jsem nakonec přijal právě proto, že Afriku miluji od doby, kam sahá má paměť. Proto se nakonec ze mě asi stal egyptolog. Přesto: to, že čtení textu budu muset několikrát přerušit, jsem nečekal. Nebylo to proto, že by mě text nebavil, právě naopak. Text a myšlenky Kamily Paličkové byly natolik pohlcující, emotivní a plné šílených příhod o tom, čeho je člověk ve vztahu ke zvířatům schopen, že jsem prostě potřeboval od textu odejít a uspořádat si myšlenky.

Upřímně nevím, co člověka, jako je autorka této knihy motivuje a žene na druhý konec světa s vírou a přesvědčením, že ho změní. Zato ale vím, že na takovýchto lidech stojí svět a jsem rád, že autorka je jeho součástí. A utvrzuje mě to v přesvědčení, že jedinec dokáže změnit svět jakkoliv se to může zdát zpočátku nemožné. Vybízím vás tedy na cestu do Afriky, k příběhům, které jsou často smutné až frustrující ale vždy neúprosně pravdivé, i k příběhům, které dávají naději na lepší svět, jehož je neuvěřitelně bohatý svět africké přírody a zvířat fascinující součástí. Autorka si je všechny do jednoho musela prožít od začátku do konce. Tato cesta vás bude bolet a to, co se dočtete, půjde na dřeň vašich pocitů a emocí. A jsem si jist, že na jejím konci budete v mnoha ohledech jiní. Ta cesta za to stojí.

Na zážitek z těchto procházek nikdy nezapomenu. Vybrali jsme mladého gepardího kluka na konci puberty. Klidného a laskavého. Jeho údiv a fascinace vším, co viděl, se na mě intenzivně přenášely. Každou chvíli se někde zastavil a s dětským zaujetím si prohlížel svět kolem sebe. Jeho mimika i výraz očí odrážely směsici emocí. Kroutil hlavičkou kolem sebe a jeho mozeček se snažil zpracovat všechny podněty, které viděl. Procházku si maximálně užíval a do svého výběhu nespěchal. Pomalu jsme nervózněli, protože se blížila otvírací doba a my navíc museli projít kolem hlavní brány pro návštěvníky. Začali jsme pomalu geparda otáčet, abychom se vydali zpět. Prošli jsme kolem želv, které ho viditelně zaujaly, a blížili se k hlavní bráně. Najednou se vyvalila první skupina turistů. Kolega se rychle oddělil, aby skupinku zastavil a vytvořil prostor mezi námi a návštěvníky. Náš milý gepard si lehl přímo před návštěvníky a fascinovaně na ně zíral. Skupinka zase nadšeně zírala na něj.

Dougal věděl, že tohle rozhodnutí musí udělat Lynne. Ona je ta, která povede rezervaci v následujících desetiletích. O její život šlo v první řadě. Rozhodla se pro těžší cestu. Ta malá křehká žena v sobě našla neuvěřitelnou morální sílu k boji za něco, čemu bytostně věřila. Věděla, že když to neudělá, nebude moci klidně žít dál. Byla již tolikátá žena v řadě, s jejichž přímou prací nebo odkazem jsem se na cestách setkala… Lynne, Samantha, Rita, Jane a mnohé další. Zakládaly organizace, vedly boj proti pytlákům, korporátům, ale i pouhé lidské lhostejnosti. Jako kdyby platilo, čím slabší fyzicky, tím silnější uvnitř!

Mnohokrát jsem nad nimi, jejich osudy a prací přemýšlela. Potvrzovaly, co se o ženách traduje. Že jsme soucitné, pečující, orientované na prosperitu všech, nejen svou vlastní. Ženy byly ve všech kulturách představitelkami života a rozkvětu. Jejich mateřský pud jim umožňoval vyvinout nezměrné úsilí ve prospěch slabších. V každé ženě je někde uvnitř ukryta také ničivá síla bohyně Kálí. S odhodlanou ženou, která cítí nespravedlnost, není radno si zahrávat. Právě kombinace mateřské lásky a spravedlivý hněv bohyně Kálí ženám jako Lynne umožňoval ustát bolest způsobenou soucitem s utrpením ostatních živých bytostí a dal jim sílu začít měnit svět k lepšímu. A tak se tu noc Lynne rozhodla, že zasvětí svůj další život ochraně nosorožců.

Proč ale Lynne a další osobnosti, které pracují s nosorožci na každodenní bázi, věří, že uvolnění obchodování je cestou k ochraně? Opírají se o zkušenosti z minulosti. V roce 1977 byl zaveden zákaz obchodu s nosorožčími rohy na mezinárodní úrovni a cena na černém trhu dramaticky vzrostla. Po celém světě přišly o život stovky tisíc nosorožců. Výjimkou byla Jihoafrická republika, která až do roku 2008 legálně povolovala obchod s rohy na domácí půdě. Zatímco populace nosorožců v okolních zemích byly decimovány, v Jihoafrické republice počty nosorožců bílých vzrostly na více než 20 000 jedinců. Úspěšné útoky pytláků se držely na dvacítce za rok, což je ve srovnání s dnešním stavem zanedbatelné číslo.

V roce 2008 se Jihoafrická republika svým plným zákazem obchodu s nosorožčími rohy přiblížila celosvětovým standardům. Cena za roh obratem vzrostla a souběžně s tím vzrostlo číslo upytlačených nosorožců na 1000 ročně. Upytlačených zvířat by navíc jistě bylo ještě mnohem více, nebýt oddaných vlastníků. Náklady na adekvátní ochranu vypočítávají jejich majitelé na 35 000 USD ročně za jednoho nosorožce. To je také důvod, proč se od roku 2008 zhruba 100 privátních vlastníků svých nosorožců vzdalo. Zvířata tím souběžně přišla o 400 000 hektarů půdy vhodné pro život nosorožců.